Z Neapole přes londýnská kasina až do creator economy.

Kapitola 1 · Do 23 let

Neapol

Narodil jsem se v Neapoli a do 18 let jsem byl úplně obyčejný kluk. Pak se stala jednoduchá, ale rozhodující věc: kamarád mě požádal, abych mu pomohl prodávat lístky na školní večírek. Z přibližně 380 lidí si 350 koupilo lístek ode mě. V tu chvíli jsem pochopil dvě věci: bavila mě energie lidí… a měl jsem jistý talent pro marketing, vztahy a pro to „zařídit, aby se věci děly“.

Mezi 18. a 21. rokem jsem začal sám pořádat večírky: nejdřív v hospodách a restauracích, pak – během krátké doby – v nejvýznamnějších klubech Neapole. A byl tu jeden detail, který mi dával obrovskou výhodu: byl jsem mladý, takže jsem internet používal přirozeně, zatímco mnozí v oboru byli spíš „ze staré školy“. Když vyšel aktuální hit, místo abych šel přes agentury zastupující umělce (které samozřejmě dávaly přednost zkušenějším), začal jsem kontaktovat zpěváky a DJe přímo přes jejich oficiální weby a kontakty. Výsledek: přivezl jsem do Neapole velká jména a rychle si vybudoval pověst.

Ve 22 letech jsem se najednou ocitl v čele PR pro jednu část Neapole. Krátce nato mi nabídli místo uměleckého ředitele diskotéky, která se teprve stavěla. Já jsem přišel s „podnikatelským“ návrhem: nejen dělat ředitele… ale stát se společníkem. Přijali. Ve 23 letech jsem byl majitelem klubu jménem „Pixel“ severně od Neapole.

Kapitola 2 · Na sever

Treviso

Ten život byl pro dvacetiletého kluka jako splašený vlak: 200 km denně, dva telefony, které neustále zvonily, nekonečné noci, obrovská zodpovědnost. V jednu chvíli jsem to utnul. Přestěhoval jsem se na sever a začal jsem pracovat jako zastupující administrativní asistent ve školách v Trevisu: kancelářská práce, stabilní, pravidelná… ale to jsem nebyl „já“.

Z těch let pochází jedna epizoda, která vypadá jako odbočka, ale ve skutečnosti je zásadní součástí mého příběhu: začal jsem komunikovat online s jednoduchým poselstvím – méně odsuzování, více svobody – a časem mě některé dívky začaly žádat o „nerozpoznatelný“ obsah, který by mohly publikovat. Mluvíme o letech, kdy neexistovali influenceři, jak je známe dnes, a některé věci nebyly mainstream. Ta etapa mě naučila, jak moc záleží na mentalitě, komunikaci a komunitě.

Kapitola 3 · Anglie

Londýn

Pak jsem jel navštívit kamaráda do Portsmouthu v Anglii. Vešel jsem do kasina a během 10 po sobě jdoucích dnů jsem vyhrál zhruba 11 000 liber. Nejvtipnější na tom? V jednu chvíli mě už nenechali hrát u italských krupiérů. Já jsem mezitím poznal lidi z personálu a začal jsem s nimi trávit čas, když byl můj kamarád v práci.

Když jsem se vrátil do Itálie, abych ukončil své zastupování ve školách, jednou v noci jsem uviděl inzerát „Pracuj s námi“ na pozici krupiéra… přesně v tom kasinu, kde jsem už všechny znal. Přestěhoval jsem se, prošel školou pro krupiéry a začal kariéru, kterou jsem nečekal. Po dvou letech přišlo obrovské zadostiučinění: stal jsem se nejlepším krupiérem v Anglii, když jsem vyhrál celostátní soutěž. Odtud jsem začal pracovat v nejvýznamnějších kasinech Londýna. Ta etapa mi zanechala jednu věc: disciplínu. Vypadá to jako „glamour“ práce, ale ve skutečnosti je to přesnost, psychologie, kontrola a chladná hlava.

Kapitola 4 · 2018 – 2020

Online

V roce 2018 vznikl můj první strukturovaný online byznys, IndustrySex.com: videokurz sexuální výchovy, který jsme vytvořili společně – Valentina Nappi a já. Není to porno video: je to mluvený kurz s animovanou grafikou, navržený tak, aby dával praktické nástroje. Ona mluvila hlavně k ženám, já k mužům, od základů až po pokročilejší techniky.

V roce 2019 mě jedna dívka, která mě sledovala na sociálních sítích, požádala o pomoc s hledáním klientů pro videohovory. Začal jsem jí dělat social media managera: fungovalo to tak dobře, že mě ze stejného důvodu začaly kontaktovat další dívky. Tak vznikla TipAgency, agentura, přes kterou jsem podporoval tvůrkyně a profesionálky v oblasti pozicování, strategie a růstu. (TipAgency je důležitou kapitolou mého příběhu, ale dnes se soustředím na své vlastní byznysy.)

V roce 2020 jsem se rozhodl postavit něco většího: platformu, která by tvůrkyním vyřešila obrovský praktický problém – jak jednoduše přijímat platby a spravovat digitální služby. Tak vznikla VieniOra.com, která se stala mým hlavním projektem.

Kapitola 5 · Od roku 2020

Dnes

V roce 2020 jsem se také přestěhoval za prací do kasina v Amsterdamu. A tam se během Covidu ukázala jedna věc naprosto jasně: zatímco „fyzický“ život zpomalil, moje online projekty – hlavně VieniOra – začaly růst mnohem rychleji. V určitém okamžiku jsem pochopil, že je čas se rozhodnout. Odejít z kasina nebylo snadné – pořád mi chybí, protože je to opravdová vášeň – ale byl to správný krok.

Po pandemii jsem začal cestovat a dnes žiji mezi Bali, Londýnem a – čas od času – Itálií, abych mohl být se svou rodinou. Dnes pracuji v oboru služeb pro dospělé jako podnikatel: netvořím obsah, ale buduji byznysy a infrastrukturu.

A jestli čekáš život jako z filmu… hned tě zklamu: často je to mnohem nudnější, než to vypadá. Jak já říkám: je to lámání si hlavy s IT vývojáři, analýza dat, marketing, testy, tracking a optimalizace. Zkrátka: v zákulisí, ale pořádně. Míň filmu, víc Excelu.